Karate – umění boje beze zbraní
Bojová umění jsou mnohdy chápána širokou veřejností s jistým odstupem a předsudky. Hned si představíme akční filmy, kde se všichni bijí hlava nehlava, nohy se míhají vzduchem a protivníci končí tváří k zemi. Možná i to je jedna ze stránek bojových umění, ale tady jde o pravidla boje na ulici, o řešení osobních konfliktů. Každé z bojových umění má svůj hlubší význam a historii. Jinak tomu není ani u karate.
Karate vzniklo v 11. Století na ostrově Okinawa, největším ze souostroví RIU-KIU, prostřednictvím buddhistických mnichů. Původní národ byl mírumilovný, ale oky utlačování rolníci si vytvořili systém boje beze zbraně. Pouze tedy holou rukou. Odtud také pochází samotný název karate (kara – prázdný, te – ruka). Ačkoliv správný název zní karate-do a mi jej překládáme jako cesta prázdné ruky.
Základem jsou techniky z čínského boxu, které v průběhu stovek let obyvatelé Okinawy zdokonalovali a aplikovali vlastní myšlenky.
Vzbouřenci rychle získali dodnes neuvěřitelné schopnosti. Svou pílí a touhou po svobodě vytvořili umění, které přežilo až do současnosti. Naučili se srážet útočící samuraje na koni pomocí skoku do výšky či jediným úderem probořit jejich pancíře z lakovaného bambusu. To, že i dnes můžeme vidět muže rozbíjející vrstvy cihel a prorážející silné desky dřeva není náhoda.
Karate vyžaduje naprostou soustředěnost a disciplínů. Po celém světě má své mistry a také různé styly (tedy i školy).
Mezi jednoho z nejvýznamnějších mistrů karate je považován Gišin Funakoši, který uvedl poprvé roku 1917 karate v Japonsku. Tento mistr vytvořil styl Šotokan karate. Jeho styl byl protkaný systémem sestav zvaných kata. Naopak samotný boj – volný zápas zformuloval zakladatel wadó-rjú karate .
Každý styl karate vychází z několika základních technik a následně je spojuje do kombinovaných technik. Karate ovšem vyjadřuje něco mnohem víc než technicky vyspělého jedince. Karate se sanží vychovat také koncentrovaného silného jedince po stránce duchovní.