Do tajů olympijských sportů – lukostřelba

Dnes vám přinášíme první díl série ,,Do tajů olympijských sportů“, která bude představovat jednotlivé sporty, které známe z olympijských her. První díl bude zaměřen na lukostřelbu a vše kolem ní.

Lukostřelba byla od pradávná loveckým a vojenský uměním, které přerostlo ve sportovní odvětví. Pojďme se kouknout pod roušku tohoto velmi starého a tradičního sportu.

Historie sportovní lukostřelby

Nejrozšířenější soutěžní formou lukostřelby je střelba na přesnost z určené vzdálenosti, nebo více vzdáleností. Tento způsob soutěžení se nazývá terčová lukostřelba a na mezinárodním měřítku spadá pod organizaci FITA (Světová lukostřelecká organizace), která byla založena v roce 1931. Zajímavostí může být, že mezi zakládajícími členy bylo, kromě Francie, Polska, USA, Švédska, Maďarska a Itálie, také Československo. Prvních olympijských her, kterých se mohli lukostřelci zúčastnit, byly letní olympijské hry v roce 1972.

V České republice je pod FITA organizován Český lukostřelecký svaz.

Druhy lukostřelby

Terčová lukostřelba

Jak jsme již výše napsali, mezi základní lukostřelbu, kterou můžete spatřil i na LOH, je terčová lukostřelba. Soutěž v terčové lukostřelbě spočívám ve střílení na vzdálenost 30 – 90 m. Tyto délky můžou ale zajišťovat pouze venkovní travnaté plochy. V halové lukostřelbě se běžně střílí na 18 – 25 m a závody tak mohou probíhat i v zimě.

Závodníci střílí po sadách skládající se ze 3, nebo 6 šípů v časově omezených úsecích. Terče jsou tvořeny 11 soustřednými kruhy s hodnotami od 1 do 10.

Terčová lukostřelba

Terénní lukostřelba

Terénní lukostřelba spočívá ve střelbě na terče rozmístěné ve volné přírodě, jako jsou lesy, louky, či parky. Nejčastěji je soutěž pořádána na okraji lesa se 12 stanovišti. Lukostřelci se na střelbu vydávají dvakrát, kdy v prvním kole se trefují do terčů bez označené vzdálenosti a v kole druhém jsou stanoviště pozměněna se stanovenou vzdáleností. Na každý terči může soutěžící vystřelit třikrát. Nejtěžším cílem bývá ten, který je umístě v kopci, pod kopcem, nebo mezi stromy.

O soutěže v terénní lukostřelbě se stará organizace IFAA. V České republice ale spadá, stejně jako terčová lukostřelba, pod FITU.

Tradiční lukostřelba

Tradiční lukostřelba se opírá o historii a ke střílení jsou používány luky z tradičních materiálů, jako je dřevo, bambus, a podobně. Luky nejsou opatřeny stabilizátory, ani mířidly.

Soutěž je zaměřena na všestrannost střelce, proto je sestavena ze střelby na pevné i pohyblivé cíle s časovým limitem a měnící se vzdáleností.

V České republice se na tradiční lukostřelbu zaměřuje Lukostřelecká liga, která spadá pod Asociaci tradiční lukostřelby.

3D lukostřelba

3D lukostřelba

Posledním druhem sportovní lukostřelby je 3D lukostřelba, která je zaměřena na střelbu 3D figurín zvířat v jejich životní velikosti. Soutěž je organizována v přírodním náročném terénu, kde střelec může na cíl vystřelit pouze jen jednou. Vzdálenost, ze které se střílí, většinou nebývá určena a vše tak závisí na samotném lukostřelci.

V České republice soutěže organizuje Český svaz sportovních kuší a luků 3D.

Lukostřelba je stále více oblíbenou činností. Poptávku po tomto druhu sportu se snaží uspokojit i zábavné parky a sdružení, které nabízejí tzv. archery game.

Lukostřelba má v naší zemi dlouholetou tradici, proto ji vyzkoušejte i vy.