Orientační běh pro začátečníky, jak na první závod
Orientační běh vypadá zvenku jako běhání po lese s mapou v ruce. Ve skutečnosti je to spíš šachová partie za pohybu. Vyhrává ten, kdo rychle přemýšlí, ne nutně ten, kdo nejrychleji běží. Proto ho můžou dělat děti, rodiny i lidé, kteří by se jinak na klasický závod v běhu nikdy nepřihlásili. V Česku má navíc silnou tradici a závody se konají skoro každý víkend.
Jak závod probíhá
Každý závodník dostane na startu mapu se zakreslenou tratí. Trať tvoří kontroly, které musí najít v daném pořadí. V terénu je kontrola označená oranžovobílým lampionem a krabičkou, do které závodník „píchne“ elektronickým čipem. Nejrozšířenější je systém SPORTident, čip se dá na závodě obvykle půjčit.
Cestu mezi kontrolami si volí každý sám. Někdo poběží rovně přes kopec, jiný ho oběhne po cestě. Právě v tom je kouzlo celého sportu. Startuje se po jednom v intervalech, takže se nemusíte bát, že vás na startu převálcuje dav.
Jak číst mapu pro orientační běh
Mapa pro orientační běh je mnohem podrobnější než turistická. Obvykle má měřítko 1 : 10 000 nebo 1 : 15 000, takže centimetr na mapě odpovídá sto nebo sto padesáti metrům v lese. Vrstevnice jsou po pěti metrech a zachycují i malé terénní tvary jako kupky, prohlubně nebo rokle.
Barvy mají jasný význam. Bílá je les, kterým se dá dobře běžet. Čím tmavší zelená, tím hustší porost a pomalejší postup. Žlutá znamená louku nebo paseku, modrá vodu a bažiny, hnědá terénní tvary a černá skály, kameny, cesty a stavby. Mapa je vždy orientovaná na magnetický sever a severní čáry na ní vedou svisle.
Nejdůležitější dovednost pro začátečníka je mít mapu pořád natočenou podle terénu. Když zahnete doleva, otočte mapu s sebou. Palec držte na místě, kde právě jste, a posouvejte ho s každým úsekem. Ušetří vám to spoustu bloudění.
Kategorie a první závod
Kategorie se značí písmenem a věkem. H je pro muže a chlapce, D pro ženy a dívky, číslo udává věk, například H21 nebo D35. Pro úplné začátečníky mají pořadatelé kategorii pro příchozí, obvykle značenou P, kde je trať krátká a kontroly stojí blízko cest. Rodiče s malými dětmi můžou jít trať spolu v kategorii HDR.
Závody najdete v přihláškovém systému ORIS Českého svazu orientačních sportů. Do kategorie pro příchozí se většinou dá přihlásit i na místě. Startovné bývá v řádu desítek až nižších stovek korun a za čip se platí malé půjčovné.
Co si vzít s sebou
Na první závod nepotřebujete nic speciálního. Hodí se běžecké boty s hrubší podrážkou, protože poběžíte mimo cesty, a dlouhé kalhoty nebo podkolenky proti ostružiní a klíšťatům. Buzolu na krátké trati pro příchozí většinou nepotřebujete, ale jednoduchá destičková stojí pár set korun a naučit se s ní dá během jednoho odpoledne.
Na začátku je úplně normální bloudit. Nejlepší rada od zkušených orientačních běžců zní jednoduše. Zpomalte těsně před kontrolou, raději si dvakrát ověřte, kde jste, a zrychlete až ve chvíli, kdy víte, kam běžíte. Pokud vás běh v lese chytne, mrkněte i na tipy, jak se připravit na podzimní běhání.
Úvodní foto Marcin Mikita, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0
