Aikidó – sebeobrana bez násilí

Japonsko je proslaveno velkou řádkou věcí. Co si ale vybavíte ve spojení Japonska a sportu? Nejspíš každému vytanou na mysli bojové sporty. Jeden z nich vám dnes představíme, konkrétně aikidó.

Co se skrývá pod názvem aikidó

Aikidó není ve skutečnosti tak bojový sport, jako japonské umění sebeobrany. Jeho základní myšlenkou je ne agresivita a rozvoj cvičícího po fyzický i psychické stránce. Je složen ze tří japonských znaků ai = harmonie, ki = energie, dó = cesta. Aikidó se zrodilo před 85 let a jeho zakladatelem byli Morihei Ueshiba. Ten se stavil nejúčinnější techniky a principy japonských bojových umění s cílem ovládat nejlepší sebeobranu spolu s unikátní filosofií. Cvičitel aikidó usiluje o harmonii mezi duševní sílou a svými fyzickými možnostmi. Spolu s tím je pro něj důležitý i harmonický vztah s ostatními lidmi. Aby se aikidista ubránil, nepotřebuje velkou fyzickou sílu, nýbrž obratnost a zvláštní systém pohybů, které mu umožní se vyhnout útoku. Při sebeobraně tak využívá především útočníkův pohyb ve svůj prospěch.

Techniky a zbraně

Kromě úderů, pák a hodů se před protivníkem brání různými pohyby kolem boků obránce. Hodiny aikidó spočívají ve výuce základních pohybových prvků, pádů, postojů a práci s tradičními zbraněmi. Tato sebeobrana vám může připadat velmi elegantní, ovšem jde jen o to, aby útočník pochopil, že iniciativu převzal obránce a on se vzdal. Nedojde však k většímu poškození útočníka.

V aikidó se můžete naučit bojovat s nožem, dřevěným mečem a tyčí. Práce se zbraněmi je inspirována japonským bojovým uměním, ovšem přizpůsobeno je to myšlenkám aikidó.

Pokud se na tuto dráhu vydáte, nečekejte ale pořádání zápasů, nebo soutěží. Základní myšlenkou je harmonie, a proto, aby došlo k zachování tradice, rivalita a soutěživost nebyla do tohoto sportu zapojena.

Aikidó je součástí úžasného japonského umění, které by měl poznat každý.