Do tajů olympijských sportů – Judo

Třetí díl série o olympijských sportech bude věnován bojovému umění pocházejícího z Japonska, Judu. Toto velmi staré a tradiční umění vzniklo jako sebeobrana neozbrojeného člověka. Nyní judo spadá pod Mezinárodní judistickou federaci ve světovém měřítku a Český svaz juda v České republice. Co se ale pod tímto bojovým sportem skrývá? Pojďme společně nahlédnout pod roušku juda.

Soupeři jsou během zápasu rozlišeni barvou kimona.

Historie juda

Historii juda dokládají písemné památky o různých chvatech a útocích již v 8. století. V období 16.-17. století se rozvíjelo Jiu-Jitsu, soubor technik sebeobrany. Ovšem o judu jako takovém můžeme mluvit až v 19. století. V druhé polovině tohoto století se profesor Jigaro Kano začal více zajímat o bojové umění, jako o obraném nástroji. Ten přes mnoholetá studia Jiu-Jitsu vytvořil vlastní systém, který nazval Kodokan-Judo. Bojové umění bylo prakticky stejné jako Jiu-Jitsu, ovšem to bylo ve své době velmi neoblíbené. Judo si však se svým etickým přístupem získalo oblibu.

V 60. letech 20. století se z klasického juda vyvinulo sportovní judo, které můžete spatřit na letních olympijských hrách.

V Československu se jeho počátky datují do roku 1919, kdy byl zahájen výcvik Jiu-Jitsu při vysoké škole v Praze. V té době začaly vznikat zájmové kroužky i na jiných místech. Na konci meziválečného období, v roce 1936, vznikl Československý Svaz Jiu-Jitsu, jehož hlavním propagátorem a zároveň i předsedou byl profesor Smotlacha.

Před zápasem se judisti musí uklonit. Hlavní zásada je totiž respekt a to i k soupeři.

Principy a pravidla juda

Hlavní princip juda spočívám v tom, že proti síle útoku nejde obránce silou, nýbrž se snaží útoky vyhnout, odvést jej stranou a využít sílu protivníka. Heslem je tak minimální úsilí – maximální účinnost a vzájemný prospěch. Judo učí o vzájemném respektu mezi lidmi a zároveň ukazuje techniky, jak porazit i fyzicky silnějšího protivníka.

Duel mezi dvěma soupeři je zahájen rozhodčím, který vykřikne slovo hadžime. Oba aktéři začínají útok a snaží se protivníka pomocí povolených technik dostat na lopatky. Každý zápas je časově omezen a hráč získává body za správně provedené chvaty a porážení protivníka. Zápas je ukončen slovem mate, které opět vysloví rozhodčí. Boj probíhá na hrací ploše, které se říká tatami.

Pásek ukazuje technickou úroveň judisty.

Technické stupně a kimono

S judem má asi každý spojený barevné pásky (obi), které znázorňují technický stupeň, ve kterém se bojovník nachází. Technický stupeň se dá zvýšit při zkouškách, na kterých judista předvádí přesný seznam technik a dovedností, které by měl zvládnout pro posunutí do další úrovně.

Technické stupně se dělí na kyu – žákovské a dan – mistrovský. U žáků je nejvyšší číslo nejnižší stupeň, u dospělých naopak. Ženy používají na pásku podélný bílý pruh.

U dětí je nejnižší stupeň pásek bílý, nejvyšší černý. V kategorii dospělých může judista dosáhnout maximálně červeného pásku.

Hlavním oblekem při judu se používá kimono bílé barvy. Při zápasech se můžete setkat i s kimonem barvy modré. To ale slouží pouze k rozlišení bojovníku, barva kimona neudává úroveň judisty.

Zajímavostí juda může být ta, že jedním z hlavních cílů tohoto sportu je v přemožení i fyzicky silnějšího soupeře. Při olympijských hrách však nejsou řazeny judisti podle technických stupňů, jak by se dalo čekat, nýbrž podle váhové kategorie. Tato skutečnost proto stírá základní principy juda.

Ať už jste fanoušci juda, či nikoliv, určitě byste měli vědět, že Česká republika je díky Lukášovi Krpálkovi na špici světového juda.

Zaujal vás tento bojový sport?