Karate – umění boje beze zbraní

Bojová umění jsou mnohdy chápána širokou veřejností s jistým odstupem a předsudky. Hned si představíme akční filmy, kde se všichni bijí hlava nehlava, nohy se míhají vzduchem a protivníci končí tváří k zemi. Možná i to je jedna ze stránek bojových umění, ale tady jde o pravidla boje na ulici, o řešení osobních konfliktů. Každé z bojových umění má svůj hlubší význam a historii. Jinak tomu není ani u karate.

Karate vzniklo v 11. Století na ostrově Okinawa, největším ze souostroví RIU-KIU, prostřednictvím buddhistických mnichů. Původní národ byl mírumilovný, ale oky utlačování rolníci si vytvořili systém boje beze zbraně. Pouze tedy holou rukou. Odtud také pochází samotný název karate (kara – prázdný, te – ruka). Ačkoliv správný název zní karate-do a mi jej překládáme jako cesta prázdné ruky.

Základem jsou techniky z čínského boxu, které v průběhu stovek let obyvatelé Okinawy zdokonalovali a aplikovali vlastní myšlenky.

Vzbouřenci rychle získali dodnes neuvěřitelné schopnosti. Svou pílí a touhou po svobodě vytvořili umění, které přežilo až do současnosti. Naučili se srážet útočící samuraje na koni pomocí skoku do výšky či jediným úderem probořit jejich pancíře z lakovaného bambusu. To, že i dnes můžeme vidět muže rozbíjející vrstvy cihel a prorážející silné desky dřeva není náhoda.

Karate vyžaduje naprostou soustředěnost a disciplínů. Po celém světě má své mistry a také různé styly (tedy i školy).

Mezi jednoho z nejvýznamnějších mistrů karate je považován Gišin Funakoši, který uvedl poprvé roku 1917 karate v Japonsku. Tento mistr vytvořil styl Šotokan karate. Jeho styl byl protkaný systémem sestav zvaných kata. Naopak samotný boj – volný zápas zformuloval zakladatel wadó-rjú karate .

Každý styl karate vychází z několika základních technik a následně je spojuje do kombinovaných technik. Karate ovšem vyjadřuje něco mnohem víc než technicky vyspělého jedince. Karate se sanží vychovat také koncentrovaného silného jedince po stránce duchovní.

 

Podobné články...

Napsat komentář